Kdo pro vás tvoří?

Ahoj, já jsem Tereza, jsem vdaná, mám dvě děti, miluju šití a vůbec mi nejde psaní rubriky "O mně", a proto tady moje představení chybělo asi 2 roky :)

Zároveň tuhle rubriku moc ráda čtu u ostatních tvůrců a něco mi říká, že je fajn odkrýt, kdo za "Dnes šiju" stojí. Bystří sledující na Instagramu a Facebooku si určitě před pár týdny všimli ankety, která mi s napsáním měla pomoci.

Místo psaní textu, který bych se bývala domnívala, že vás bude zajímat, jsem se raději zeptala přímo vás - co by vás zajímalo? 

No hned mi to jde víc od ruky :)

Takže ahoj, já jsem Tereza a tady je něco o mně a Dnes šiju...

 

     

Jak jsi se dostala k šití? Byl to tvůj sen od malička?

Překvapivě vůbec ne. Moje mamka mi od mala šila oblečení, takže by se nabízelo, že už tehdy jsem toužila umět taky šít. Ale popravdě, tenkrát mi to přišlo, jako příšerná nuda :) Milovala jsem ty ušité šatičky, to že jsem měla něco originálního, to že jsem si mohla vybrat látku, ale.... to zkoušení! To nekonečný zkoušení, špendlení a potom zase znovu zkoušení. Nějak jsem si zafixovala, že šití je činnost s krásným výsledkem, ale ten proces je nudný a zdlouhavý. 

A poprvé jsem zasedla za stroj, když se narodila N.

Jsem hodně kreativní člověk - co měsíc doma stěhuju s nábytkem, něco přetírám, vylepšuju, montuju... kdybych z obýváku udělala přes noc pokojíček, z pokojíčku ložnici a z ložnice třeba koupelnu, tak už by to doma nikoho absolutně nepřekvapilo :) Řekli by jen "Zas to máme jinak?" a sedli si v klidu do nového obýváku.

Když jsem nemohla najít milníkové kartičky, které by mě zaujaly, vyrobila jsem si je. Když jsem nemohla najít obraz, co by nám ladil, namalovala jsem ho. Když se mi naše kuchyň zdála moc bílá, přetřela jsem ji na černo a po 2 letech, když se mi zase zdála moc černá, jsem ji vrátila zpět nabílo :)

A každý, kdo to má podobně, ví, jak moc těžké jsou začátky na mateřské. Že ta kreativní dušička dostává trošku na zadek. Není čas, síla, všude kolem je chaos a stereotyp v jednom. A na stěhování nábytku a malování není zrovna ideální čas.

Tehdy mi mamka ušila hnízdečko pro N.,  a já si pamatuju, jak jsem zatoužila vytvořit něco sama. V tu dobu začínala éra teepeeček, ale nabídka byla byla dost malá a já si řekla, že to dám a že ho prostě ušiju. K Vánocům jsem od manžela dostala první stroj - ten nejobyčejnější z Lidlu. To už jsem měla nakreslený návrh, objednané látky a nastudované postupy. Do měsíce nám stálo teepeečko v obýváku a bylo skvělý! Teda ne po stránce provedení, ale bylo "moje". 

A tam mě to pohltilo! Od té doby jsem chtěla ušít všechno na světě!

 

Máš vystudovanou oděvní školu?

 Jak už napovídá odpověď předešlá, oděvní školu vystudovanou nemám.

Studovala jsem osmileté gymnázium a čím bych chtěla být jsem nevěděla ani v devatenácti po střední, ani v pětadvaceti už v zaměstnání, natož v patnácti na základce. Můžu jít příkladem, že ani ve třiceti není pozdě "najít se" :)

Otázku, jestli mě nějak omezuje, že jsem krejčovinu nevystudovala, dostávám poměrně často. A vždycky říkám, že v tom vidím nevýhody i výhody.

Největší nevýhodou samozřejmě je, že vám chybí teoretické znalosti, které je třeba si dostudovat a co si budeme povídat, samostudium ve třiceti s dvěma dětmi je o dost náročnější než klasické studium v šestnácti.  Zároveň ale krejčovina není atomová věda nebo medicína, aby člověk papír nutně potřeboval, a pokud opravdu chcete, jde to :)

Výhodou naopak je, že si můžete dostudovat pouze ten směr, kterému se chcete věnovat a myslím, že je mnohem jednodušší tvořit něco originálního a v dnešní době žádaného, když vás nesužují naučené vzorce - jako že pánská a dámská léga musí mít nějaký směr, že délka saka musí být potud, sukně zase musí končit tady a rukávy musí byt přesně takhle dlouhé. Dnešní móda je absolutně bez pravidel a mě tak nebrzdí věta "takhle jsme se to ale neučili".

Já věřím, že šít a tvořit na profi úrovni může každý, ale jsou k tomu potřeba znalosti, nadšení a talent.

Vyučená krejčová bez nápadu a talentu není o nic víc než hobby švadlenka, která má sice talent a nadšení, ale nechce se v šití vzdělávat.

 

   

Proč jsi se dala cestou tvorby střihů a ne třeba šití na zakázku?

Když jsem se rozhodla, že bych se v šití chtěla dovzdělat a věnovat se mu dál, padla samozřejmě zásadní otázka - a co bys chtěla konkrétně dělat?

A já jsem asi vždycky věděla, že nechci vyloženě jen šít.

Za prvé si myslím, že na to jednoduše nejsem dost dobrá. Abych mohla ze svých rukou něco prodat dál, mi chybí spousta našitých hodin a profesionální technika. S čistým svědomím bych nemohla někomu prodat něco, co není dokonale ušité na profesionálním stroji. O malovýrobě jsem samozřejmě uvažovala, ale spíš tak, že bych si kousky navrhovala, šila návrhy, případně si navrhovala vlastní látky, ale samotné ušití bych svěřila do rukou dobré švadleně.

Za druhé, i kdybych investovala peníze do strojů a "vyšila" se natolik, že by mi moje výrobky přišly dostatečně dobré na prodej, tak si jsem téměř 100% jistá, že by mě to nenaplňovalo. Neumím si představit sedět 8 hodin jenom za strojem a šít jedny šaty za druhými - tohle není kreativita podle mého gusta :)

Už od prvního ušitého kousku oblečení mě střihy táhly. Podle zakoupeného střihu jsem jich ušila jen pár, jinak jsem si je tvořila sama. Představa navrhovat vlastní střihy mě hodně lákala, zároveň jsem z toho měla velký respekt. Že to bude moc velké sousto na naučení. Ale touha byla silnější! Když se narodil K. postahovala jsem si x učebnic a ponořila se do toho! K. spal v noci asi 4 hodiny a já i místo nich pročítala teorii - to byla blbost :) Překvapivě jsem zjistila, že mě to nejen ohromně baví, ale mám na to i cit.

A kombinace šití, rýsování, navrhování - je přesně ta moje! Nikdy jsem nezapochybovala, že jsem se dala správným směrem.

 

Jak obtížné bylo začít na mateřské?

Náročné to bylo moc. Zároveň to ale určitě bylo to nejlepší rozhodnutí, jaké jsem mohla udělat.

V první řadě je nutné říct, že Dnes šiju je dnes úplně jiné, než jaký byl záměr. Původně to měl být jen koníček na mateřské, kde vybiju svoji kreativitu a potřebu se nějak realizovat. Že se jednou stane prací na plný úvazek - to jsem si na začátku, ba ani před pár měsíci, neuměla představit ani v nejhezčím snu.

Ale ty začátky by byly stejné s jakýmkoliv záměrem - stovky hodin učení se, stovky hodin u stroje, stovky hodin tvorby střihů v PC, naučit se v programu, všechno nafotit, naučit se vytvořit webovky, online marketing byl pro mě úplná neznámá, FB, Instagram...

Dneska, když se podívám zpátky, nemůžu uvěřit tomu, co všechno jsem pro jeden koníček udělala. Co jsme celá rodina pro můj koníček udělali. A to jen s vidinou, že když mi to jednou zaplatí materiál na šití, tak to bude super. Trávila jsem střihy opravdu každou volnou chvilku. Chodila jsem spát o půlnoci, v poledne místo šlofíka s dětmi jsem zase šila, ven bral často děti jen manžel, abych mohla pracovat. Převzal vaření, úklid. Dny, kdy byl doma, jsem pracovala o to víc, protože jsem měla víc času - od pondělí do neděle, rok v kuse, pořád. S kafem jsem si jen tak nesedla už asi 3 roky! Obrátil se nám život - pro jeden koníček :) 

Bylo to náročné, zároveň ale s jistotou vím, že kdybych čekala až po mateřské a pokoušela se o to samé během zaměstnání, nikdy bych to nedotáhla ani ke spuštění webu. Motivace a potřeba se realizovat by byly mnohem menší.

 

 

Tvoje střihy jsou hodně originální  - je to výhoda nebo nevýhoda tvořit "nemainstreamově"?

Jestli je to výhoda nebo nevýhoda neumím říct. Ale pro mě je to jediná cesta, jak střihy tvořit.

Když jsem začínala konstruovat první střih, tak jsem si řekla, že budu tvořit jen to, co se mi líbí, co bych sama nosila a s čím budu na tisíc procent ztotožněná. Že podoba střihů bude taková, která mi přijde praktická a se kterou se mně osobně bude dobře pracovat. Že na Facebooku, Instagramu, v mailu atd. budu komunikovat tak, jak mi to je přirozené. Že se nebudu snažit konkurovat, napodobovat nebo někoho dohánět. Že si prostě "pojedu to svoje", co mě tak moc baví.

A pokud si takhle nenajdu svoje publikum, tak to dělat nebudu.

Že nebudu dělat střihy pro vel. 50, když sama nosím 38 a nedává mi to smysl. Přestože mi tím uniká velký počet zákazníků.

Že nebudu každý střih dělat ve verzi s kapucí / bez kapuce, s kapsami/bez kapes, s 10 délkami rukávů a nohavic, protože by mi přilákala víc zákazníků. Střih jde ven takový, jaký mi visí ve skříni.

Že se smířím, že přicházím o stovky zákazníků, protože vycházím ze své "neprsaté" postavy a ne z konfekční "prsaté".

Překvapivě tohle bylo nakonec to, co mi švadlenky přitahuje a já jsem za to ohromně vděčná. Vytvořila jsem si tím kolem sebe komunitu, která sice není tak velká, jak by mohla být, ale která mi je blízká a moc dobře se mi v ní pracuje. Nikdy jsem nezažila pocit, že pracuju na něčem, co mě nebaví.

To ale neznamená, že nenaslouchám okolí. Konstruktivní kritika je pro mě moc důležitá, nad každou zpětnou vazbou se zamýšlím. Hodně zákaznic mě ovlivnilo, pomohlo mi ve zlepšení nebo mi přineslo nové nápady. Ale pořád si držím svoje mantinely, abych to byla stále já.

 

Jaké máš s Dnes šiju plány?

Od září jde N. do školy a K. do školky, takže poprvé po těch letech divočiny zažiju "klid" na práci :) Byť mám v hlavě spoustu nápadů, tak prioritou teď bude ten čas využít na "zklidnění" situace. 

Střihy budou samozřejmě vycházet dál, ale do ničeho nového se chvíli pouštět nebudu. E-shop je potřeba zautomatizovat, poslední akce už byla na hranici mých možností. Plánuju se taky naučit s novým programem, který by měl zjednodušit a urychlit elektronizaci střihů a ušetřit mi tím obrovské množství času. A až zase bude všechno ve svých kolejích, tak se určitě poohlédnu, kterou cestičkou se vydat dál :)